Předně musím přiznat, že paměť mi slouží přesně tak, jako když jsem byl mladší, to znamená, že ne moc dobře. Proto se, vzhledem k tomu, že nemám po ruce žádný oficiální zápis z utkání, může snadno stát, že sem tam zaměním jméno střelce, počet gólů, či výsledek zápasu. To jen tak pro pořádek. Píšu hlavně o tom, co se v Plzni stalo zajímavého, na co se bude určitě dlouho vzpomínat.

Vezmu to od začátku. Kupodivu nikdo nepřijel pozdě. Dostali jsme nevelkou kabinu s vyhřívanou podlahou. Areál zřejmě nedávno prošel celkovou revitalizací a chvílemi jej zaplavovala omamná vůně sladu z nedalekého pivovaru. Hokejbalové hřiště se nachází hned vedle stadionu plzeňské Viktorky, která laskavě posunula svůj zápas s Budějovicemi až na pozdní večer, aby nekolidovala s naším turnajem.

Do turnaje jsme vstoupili zápasem proti domácímu celku Taurus Plzeň. A stalo se něco, na co vůbec nejsme zvyklí - defenzivní bitva. Soupeř využil domácího prostředí a zatímco my jsme se teprve rozkoukávali, dokázal během první poloviny (hrálo se 2x13 minut) získat herní převahu. Všechny šance ale končily na chráničích ať už brankáře či obránců. V závěru měl šanci dostat nás do vedení Tomáš Barczi, ale i jeho únik zastavil gólman. Přestávka tedy nastala za stavu 0:0. V druhé polovině se hra vyrovnala a oba týmy měly šance zápas rozhodnout. Tím, jak se čas naplňoval začalo být jasné, že tento zápas rozhodne jeden gól a tak se i stalo. Bohužel to byli Taurusové, kteří se dostali k vyraženému míčku a procpali jej do naší brány. Fénix vrhnul všechno do útoku. V poslední minutě se brankář Martin rozběhl směrem ke střídačce, aby získal pro tým power-play a po cestě, ještě zhruba na úrovni modré čáry, stihl udělat netradiční zákrok po tom, co jsme neudrželi pásmo. Zápas tak skončil pro nás velmi netradičním výsledkem 0:1.

V šatně bylo ticho. Všichni jsme věděli, jak malý rozdíl rozhodl náš první zápas a zároveň bylo jasné, že ve druhém zápase musíme zvítězit, abychom se dostali do bojů o medaile, na než jsme jsme pro ten den vyhlásili hon.

Zápas s Mostem, naším druhým soupeřem, se začal úplně nejhůř jak to šlo. Hned první střelou se soupeř dostal do vedení po tom, co se srazil Martin s Mikulášem. Stalo se tak to, před čímž jsme se asi 315x před zápasem varovali: "nesmí se dostat do vedení!". Naštěstí jsme dokázali odpovědět a obrátit během chvilky stav na 2:1. Byl to ale zase náš nedůraz, který dovolil soupeři ještě do přestávky vyrovnat. Během ní na žádné pochyby nebylo ani pomyšlení. Tenhle zápas prostě musíme vyhrát. Druhá část, ale nebyla nijak jednoznačná. Soupeřův brankář byl zdaleka nejsilnějším článkem mosteckých a na naše hokejky se pomalu začala vkrádat nejistota. Přesto jsme se dostali opět do vedení a už to vypadalo dobře. Jenomže dvě minuty před koncem, místo toho, abychom šetřili čas a bránili hubený náskok se "Sacímu komandu" povedlo vyrovnat a nám se málem ukroutily hlavy na krcích.  Jak se však říká ve slavné pohádce "V nejtěžších chvílích jen panovník sobě ví rady si vždycky sám!" V posledních vteřinách zápasu se naši útočníci dostali hned k několika šancím. Byla to však až ta poslední, která nám 4 (!) vteřiny před koncem vypravila jízdenku do play-off a kdo jiný, než kapitán Tomáš by měl být střelcem takového gólu. Bohužel, to pro nás byl v celém turnaji gól poslední.

V semifinále jsme narazili na Litice. Ač jsme se snažili nespekulovat, přesto se do naší konverzace vkrádalo "to je lepší soupeř, než ta Blatná". Pravda, Blatná nakonec celý turnaj vyhrála, ale to nezavdávalo mnoha optimismu pro naše semifinále. Dali jsme se tedy do boje a zápas probíhal podobně, jako ten úvodní proti Taurusu. První třetina nabídla velký nápor soupeře a naši bezvadnou obranu. Brankář Litic moc práce neměl. ale to nás netrápilo tolik, jako otázka "jak dlouho ten tlak vydržíme". Odpovědí byla 7. minuta druhé poloviny, kdy se střelou po zemi k tyči dostaly Litice do vedení. S námi to v tu chvíli nevypadalo moc dobře, šance střídala šanci a Martin měl jeden zákrok za druhým. Druhý gól Litic zhruba v desáté minutě zápas rozhodl. Soupeř se po otevření hry v závěru trefil ještě jednou a do finále odkráčel po výhře 3:0.

Pokud jsme chtěli pohár a medaile, museli jsme tedy na druhý pokus porait Taurus v zápase o bronz. Tentokrát se však jednalo o zcela jiný zápas. Taurusu se povedlo dvakrát vsítit už v první polovině. Pokaždé po tom, co se zpoza brány dostala přihrávka k nekrytému hráči v mezikruží. Ačkoliv byla touha po výhře velká, podepsala se na nás už únava a poslední zápas byl bezpochyby nejhorší, který jsme v Plzni předvedli. Domácí v druhé půli přidali další dva góly a zaslouženě vybojovali placky, které jsme si tolik přáli my.

Ačkoliv jsme při přebírání diplomu a focení s ním dolovali úsměvy velmi těžce, výsledková část turnaje nás přebolela brzy. Začala převažovat role přípravná a konečně také lidská. Turnaj jsme si neskutečně užili. Potkali jsme fajn lidi, bylo krásně a ještě rádi jsme si přebookovali jízdenky na pozdější odjezd, abychom stihli ještě navšívit centrum západočeské metropole.

S vřelým díky a pozdravem našim hostitelům do Plzně se tedy tímto pro dnešek loučím a v neděli nám už držte palce v lize!