Jen v krátkosti na úvod. Martin, Adam a hokejbal. Většina hráčů Fénixe udělala své první hokejbalové krůčky až tady. Jaká je vaše minulost?
Adam: Začínali jsme společně v roce asi 2001, tenkrát v dneska už neexistujícím týmu HC Ježci Praha. Tam jsme se naučili prohrávat, další rok jsme hromadně přešli pod hlavičku SK Ďáblové Praha a tam se naučili vyhrávat. Navíc jsme byli součástí nejúspěšnější mládežnický generace Ďáblů v historii, pravidelný úspěchy v Extralize a v bráchově případě i v národním týmu.

Co vás přivedlo k hostování ve Fénixu?
Adam: V podstatě ve chvíli, kdy už jsme věkově nespadali do mládeže, jsme s hokejbalem přestali, až na pár mých sporadických pokusů o návrat. A teď jsme se po pár letech rozhodli založit vlastní tým, Mighty Bucks Praha, mimo jiné i spolu s několika dalšíma spoluhráčema z Ďáblů. A protože do soutěže vstupujem už příští rok, jsme vděčný, nejen za to, že se můžeme rozehrát tady u vás, a zároveň Fénixu pomoct udělat play-off a úspěch v něm, ale taky za to, že jste nám podali pomocnou ruku a Mighty Bucks mohli, v rámci společných tréninků s vámi, začít s přípravou už takhle brzy.

Teď vás čeká premiéra v rámci turnaje v Plzni. Převažuje natěšení, nervozita nebo obavy z toho, jak si to všechno sedne?
Adam: Já se hrozně těším. Jednak mi hokejbal strašně chyběl, navíc jsem strašně motivovanej ukázat, jak dobrej hráč jsem. Není důvod bejt nervózní a já si hrozně věřim. S klukama z Fénixe jsme si sedli, řekl bych, prima, na hřišti to bude taky v pohodě. Navíc, chceme týmu pomoct, ne se něčeho obávat. Plzeň je možnost vyzkoušet si různý věci a trochu se sehrát.

Martin: Určitě převažuje natěšení, já nastoupím do ostrýho utkání asi po osmi letech. Z hokejbalu jsem nikdy nervózní nebyl a nečekám, že by se to změnilo právě před tímhle turnajem. Mimo hřiště jsme si s klukama ve Fénixu sedli dobře, což je dobrej předpoklad k tomu, aby to fungovalo i na hřišti.

Co říkáte na podzimní výsledky týmu?
Adam: Tak jaký jsou ty výsledky, vidí každej v tabulce. Jsem přesvědčenej, že Fénix má potenciál bejt mnohem lepší. Zatím to není nic moc, na druhou stranu v prvním roce držet krok s mužstvama, který tam hrajou spoustu sezon je super a je to přesně důkaz toho, že se s tím dá něco udělat. Neříkám, že jsme nějaký spasitelé, ale je fakt, že jsem rád, že můžeme uplatnit spoustu zkušeností a hrát v klidu v situacích, který většina kluků z týmu ještě stoprocentně nezvládá. A věřím, že to pomůže celýmu mužstvu.

Martin: Fénix na podzim doplácel hlavně na svoji nezkušenost a trochu i neorganizovanost. Prohrál některý zápasy, který mohl vyhrát, a to jen proto, že chyběli hráči, kteří by dokázali pod tlakem udržet vedení. Pozitivní je, že v týmu je výborná parta a chuť se zlepšovat.

A naopak co očekáváte od jara?
Adam: Vítězství ve většině zápasů základní části, jistotu play-off a tim pádem snad ještě dlouhou sezonu.

Jak jste zmínili,  vaše hokejbalová historie je spjatá s Ďábly. Máte v tomto ohledu nějaká přání pro play-off?

Adam: Pro nás by bylo ideální, kdybychom Ďábly v play-off chytli, a dali jim co proto. Je to velká motivace, spoustu hráčů známe a určitě by to bylo, v dobrým, vyhecovaný. Aby to zas nevyznělo negativně, na Ďábly a roky u nich vzpomínáme jen dobře. Ale pikantní by to bylo určitě.

Jak mezi sebou máte rozdělené úkoly na hřišti a v kabině? Hecujete se, pomáháte si v přípravě?
Adam: brácha byl vždycky výrazně lepší hráč než já. Pro mě je motivace s ním držet krok a vědět, že jsem pro něj platnej spoluhráč. Jsme sehraný. Myslím, že o tý hře přemejšlíme podobně, ale brácha to nějak zvládá líp praktikovat. Obecně o sobě ale víme, navíc jsme dlouho měli stejnýho trenéra, takže hrajem podobně.  Martin je techničtější, já zarputilejší, ale myslím, že se dobře doplňujeme. Navíc, ačkoliv máme skvělej vztah, umíme si i vynadat. A oba jsme hrozně soutěživý A na tom hřišti je tohle důležitý.

Martin: Rozhodně se hecujeme, pořád. Já se vždycky snažím hecovat spoluhráče především svojí vlastní hrou, brácha je raubíř, nepříjemnej, ten hecuje vlastní hrou spíš protihráče a je hlasitější v kabině.

A na závěr tipovačka, kdo z vás dvou vstřelí první gól?
Adam: Řeknu, že já, ale asi ho dá brácha.
Martin: Rozhodně já.