top of page

Ohlédnutí za podzimem

7. 12. 2014

Dnešním zápasem s Benders se za námi uzavřela podzimní část naší premiérové sezóny, a tak se naskytla ideální příležitost k bilanci. Martin Dressler, brankář a vedoucí týmu, dnes nehrál a místo toho se podělil o svoje dojmy a poznatky z prvních čtrnácti zápasů. Co vidí jako největší úspěchy a nedostatky a s jakou vyhlíží jarní část sezóny?

Nejprve krátce k dnešnímu zápasu. Fénix prohrál 3:11 s vedoucím celkem soutěže. Mohli jste doufat v lepší výsledek?

Když zápas skončí dvouciferným přídělem, tak těžko můžu říct, že jsem nedoufal v lepší výsledek. Na druhou stranu jsme dnes hráli v oslabené sestavě a proti nejlepšímu týmu ligy. Kluci to měli moc těžké, a tak jsem rád, že nic nevzdávali a bojovali až do konce.

 

Teď už k bilancování. Jaké byly vlastně cíle a očekávání před sezónou?

Hlavním cílem ještě před samotným začátkem sezóny byl postup do play-off. To je základ. Pak jsme měli ale několik postupných cílů. Mezi nimi bylo vyhrát jeden ze zářijových zápasů a na konci října mít alespoň pět bodů, což se nám povedlo. Nechtěli jsme totiž čekat na první výhry dlouho, abychom se pak museli potýkat se špatným psychickým rozpoložením. Současným cílem je skončit základní část v klidném středu tabulky a postoupit do čtvrtfinále.

 

Jsou nějaké konkrétní cíle pro jaro?

Ačkoliv je před námi celá přestávka, tak se dá říct, že už základní představu mám. Čeká nás deset zápasů, během kterých potřebujeme jednak vylepšit naši pozici v tabulce a jednak - a hlavně - vylepšit a vyladit práci týmu pro play-off. Celý podzim jsme se trápili s obrannou hrou. Před sezónou nás opustil Marek, který měl být lídrem defenzivních řad, následně se zranil Patrik a momentálně je mimo i Jirka. Do příchodu Lukáše Nepovíma jsme tak měli jen dva stabilní "kmenové" beky, kteří museli, a musejí, být doplňováni útočníky. To je daleko od ideálního stavu a je to první věc kterou potřebujeme zlepšit. Máme v hledáčku posily a doufáme, že se vrátí Jirka. Ale v případě, že v únoru nebudeme mít na soupisce pět pravidelných obránců, tak budu muset, ač nerad, stáhnout do obrany někoho z útoku na permanentní bázi, abychom měli kompletní a opravdu připravené a sehrané zadní řady.

 

Tím se dostáváme k docházce a disciplíně. Do značné míry se tento neduh týká všech týmů v POHbL, jak s tím soupeří Fénix?

(smích) No dost blbě. Jsem rád, že se povedlo udržet pravidelné tréninky, ale skrze nejrůznější důvody se nedaří ten tým pořádně synchronizovat, abychom se scházeli lépe. Dvě plné lajny je sice v rámci ligy standard, ale pro nás je to také minimální efektivní počet. Co si budeme nalhávat, technicky a takticky jsme na tom hůř, než naprostá většina ligy, a slepování sestavy je ta poslední věc, kterou potřebujeme. Rozumíš, my děláme zmatky, když každej hraje na svém postu, tak jak to má vypadat, když během zápasu pendluješ mezi centrem, křídlem a obráncem...

 

No a napadá tě, co s tím tedy dělat?

Stručně, ale opravdu stručně řečeno: Ne. Je to na svědomí každého jednotlivého hráče. I proto se snažíme mít v týmu co nejlepší atmosféru a myslím, že jsme fakt tým kamarádů. Ale znáš to, práce... škola... přítelkyně... ostatní sporty a povinnosti...

 

Jasný. Na jaký zápas nejradši vzpomínáš?

Asi na ten v Hostivaři. První výhra, na nájezdy... Krásný emoce. Z pohledu vedoucího mě štve ztracený bod, ale jako hráč a brankář si nemůžu přát víc. Přesně pro tyhle okamžiky to dělám.

 

No a nejhorší?

Bez přemýšlení hned vidím zápas v Kolíně. Ani ne tak kvůli tomu příšernýmu výsledku, ale kvůli Patrikově zranění. A pak na zápas s THC, který jsme po dvou dobrých třetinách totálně zazdili a já osobně to vidím jako zlom v dosavadním průběhu sezóny, protože od té doby mám pocit, že nehrajeme tak v pohodě.

 

A jak vnímáš POHbL jako soutěž? Překvapilo tě něco a co říkáš na soupeře?

Nejvíc mě překvapila taktická vyspělost všech týmů. V tom je nejmarkantnější rozdíl mezi námi a všemi ostatními. My jsme třeba rychlejší, máme šikovnější hráče, ale dohromady jako tým hrajeme hroznej chaos. A to se nezlepší nijak jinak, než praxí. Takže je dost vidět, že to ti ostatní kluci už nějakej pátek hrajou a nejsou žádní nazdárci.

 

Vytvořily se už nějaké rivality?

Na to myslím, že nebyl ani čas, ani prostor. My jsme samozřejmě chtěli odčinit blamáž z Kolína a Benders jsou takoví naši starší bráchové, tak to je takové malilinkaté derby, protože se známe. Nejlepší rivality se ale rodí v play-off, tak (snad) uvidíme tam. Jinak samozřejmě vnímáme, že jsou v lize zhruba dvě výkonnostní skupiny, a tak jsou pro nás některé zápasy důležitější, než jiné, ačkoliv chceme vyhrát v každém.

 

Výkonnostní skupiny? Do jaké bys zařadil Fénix?

No naše půlka tabulky je ta blíž k peklu (smích). Zápasy s Vyprahlem, Hanspaulkou, A.S.H.F a Hostivaří jsou ty, ve kterých se rozhoduje o úspěchu nebo neúspěchu v sezóně. Mrzí mě obě prohry s Ďáblama, ale oni mají zkrátka styl, který nám ne úplně vyhovuje, hrajou na nás dobře. Velká ztráta byla prohra s Uftalandem doma, v Čimicích to určitě bude těžší. U Goblinů záleží, jestli budou dál chodit, nebo spíš nechodit, na jaře tak, jako na podzim. Ten zápas s nimi byl vyrovnanej, a tak bychom je mohli potrápit i na jaře.

 

Na závěr, je něco na co se v jarní části těšíš?

Nejvíc se těším na návrat zraněných spoluhráčů Patrika a Ládi a na další práci, kterou před sebou máme. Někdy je sice frustrující vidět, jak dlouho trvá, než se něco hne a uděláme aspoň malý pokrok, ale pak jsou momenty, kdy ti dojde, že to všechno stojí za to. Já navíc mám štěstí, že nemám v týmu kamarády, ale mám tým kamarádů, se kterýma mě ta práce prostě strašně baví.

Please reload

bottom of page